NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
SIG:AR:TYR je původně one man projekt chlapíka s krycím jménem Daemonskald z kanadského Ontaria, který funguje od roku 2003. Po deseti letech a třech albech začalo být osamělému vlkovi poněkud smutno, takže přibral do party regulérní koncertní line-up a vydal se na dobrodružnou plavbu do minulosti vlastní země, do časů, kdy do ní dočasně pronikli při svých odvážných výbojích Vikingové. Oslava odvážného, individualistického ducha skupinky dobrodruhů, kteří riskovali životy na cestě do neprobádaných končin, je leitmotivem nové desky "Northen".
Název Kanaďanů je poskládaný ze tří písmen runové abecedy a značí "chaos", "rovnováhu" a "řád". Nutno říci, že k hudbě samotné se naprosto hodí. Daemonskald a jeho posádka plují pod vlivem divokého severního větru, který přichází z dob, kdy mořím i pláním vládl Quorthon a jeho BATHORY. SIG:AR:TYR vliv jeho hymnických, rozmáchlých skladeb dovedně fúzují i s druhou vlnou severského viking/black metalu. Základ jejich kompozic tvoří úderné riffy, které svým dravým zvukem evokují klasická alba veličin jako EMPEROR a především ENSLAVED. Způsob, jakým Kanaďané zacházejí s předivem inspirací, je nicméně dalek předvídatelnosti a plagiátorství. Srdce skladeb bije ve středních, houpavých tempech. Na albu najdeme jenom minimum velkých zlomů a blast beatů (ty se objeví pouze ve skvělém tracku "Markaland"). Silné kytarové motivy a stabilní rytmiku nicméně šperkuje Daemonskaldova záliba ve spletitých sólových výjezdech, které v lahodně prostém materiálu sochají až art rockové plochy.
Kontrast strohé jednoduchosti a záliby v ornamentech sólové kytary mění dlouhé a robustní vikingské hymny ve skutečnou posluchačskou lahůdku. Brání tomu, aby "Northen" uvízl v blátě stereotypu. Daemonskald je šikovný skladatel, který umí prolnout archetypální údernost žánru s melancholičtější hravostí. Přesně ví, kdy na pomoc povolat ekvilibristické party španělky a kdy naopak podržet vepředu primordiální sílu kytar. Materiál alba je vzácně vyrovnaný, jednoduchost hraje SIG:AR:TYR jednoznačně do karet, i když deska o tři minuty přetéká hodinu.
Vybroušenost, suverenita. Spojení ostatků živelného chaosu a naprostého hudebního řádu. Kanaďané na svých výbojích neobjevili novou zemi, ale ty staré známé ukazují z překvapivě svěžího úhlu. V žebříčcích nejlepších folk/viking metalových desek budou letos SIG:AR:TYR sotva chybět...
Představte si starobylý svět, v němž jsou Quorthon a kolega Milda Pokorný kytarovými virtuózy. Dostanete "Northen", precizně vybroušený artefakt vikingského metalu.
8 / 10
Northen (2016)
Godsaga (2010)
Beyond The North Winds (2008)
Sailing The Seas of Fate (2005)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.